Otevřeno Po-Pá 10-18, So-Ne 10-19

VW

Vývoj “lidového automobilu” Volkskwagen (VW).

Ferdinand Porsche (1875 Vratislavice u Liberce – 1951 Stuttgartu)   byl vynikající konstruktér, který se proslavil konstrukcemi                 vysocevýkonných závodních automobilů – pro Mercedes Benz
1923 –1932 kompresorové osmiválce SS, SSK, závodní vůz pro Targa Florio, pro Autounion v roce 1934 závodní monopost revoluční konstrukce s motorem uprostřed. Jeho práce byla zaměřena i na konstrukci „lidového vozu“ (1921 – 22 vyvinul u Austro – Daimleru vozidlo – “ Sascha ”, v letech 1926–28 pro Mercedes Benz typy W02, W15, v roce 1833 Projekt 32 pro firmu NSU). V roce 1934 se setkali s Hitlerem. Porozuměli si v Hitlerové vizi lidového vozu (Volkswagen – VW), která se objevila i v materiálech ministerstva dopravy a propagandy:

Lidový vůz měl mít délku 4 metry a následující parametry:

  1. průměrná spotřeba ne větší 8 l / 100 km

  2. trvalá cestovní rychlost 100 km/h

  3. vzduchem chlazený, aby v zimě nezamrzala voda

  4. cena maximálně 1000 RM (cena motocyklu BMW byla 1600 RM)

  5. místa pro 3 dospělé a jedno dítě

  6. dostatečný úložný prostor

  7. možnost vojenského využití

Byli s Hitlerem pravděpodobně v přátelském vztahu. Traduje se, že jednou pozval Porsche Hitlera na večeři slovy „Nechal jsem vám buřta a trochu piva. Přijde Vám to vhod?“.
Při jedné cestě na ruskou frontu vzal Hitler do letadla Porscheho místo jednoho ze svých generálů. Komentoval to slovy „generálů mám hodně, Porscheho pouze jednoho“.

V roce 1934 podepsal Porsche s Říšským automobilovým svazem kontrakt na „motorizaci německého národa na podkladě kolektivní práce s využitím nejlepší vůle.

V roce 1936 navštívil Porsche USA, kde studoval „hromanou výrobu“ automobilů.

Státem byla plánovaná roční produkce 300 000 – 500 000 vozů. Aby splnil náročné zadání, zkoušel Porsche dvoudobé i čtyřdobé motory, dvou, tří i čtyřválce, řadové i s protilehlými válci. Výsledný motor VW 82 byl vzduchem chlazený čtyřdobý čtyřválec, umístěný za zadní nápravou. Koncepce byla jen s nepatrnými obměnami používána po celou dobu výroby oblíbeného VW Brouk do roku 2003. V souvislosti s touto koncepcí se mluví o přátelství Porscheho a Hanse Ledwinky, šéfkontruktéra Tatry Kopřivnice. Faktem zůstává, že vozy VW, vyvíjené v letech 1934–36, se tvarem podobají prototypu lidového vozidla Tatry V 570 (první Tatra s motorem vzadu – dvouválcový, plochý, vzduchem chlazený motor o objemu válců 854 ccm, již v té době hřebenové řízení) z roku 1932 – 1933, postaveného podle návrhu Hanse Ledwinky. Ten se zabýval konstrukcí lidového vozidla v Tatře již od roku 1920.

Firma Škoda Maladá Boleslav v roce 1932 předvedla prototypy lidových vozidel typ Š 932 (vyrobené ve dvou kusech), stejné koncepce – motor vzadu, plochý, čtyřválcový, o objemu 1500 ccm, chlazený vzduchem, který se přední části rovněž značně podobal budoucímu vozidlu VW Brouk a Mercedes-Benz 130 H.

V roce 1938 A. Hilter položil základní kámen továrny VW. Ta měla produkovat vozy KdF. Zkratka „KdF“ Kraft durch Freude (radostí k síle) byla zkratkou sociálního programu, který byl velmi široký a stal se nástrojem propagandy. Zahrnoval plnou zaměstnanost, sportovní vyžití, rekreace, automobil pro každého atd. Karoserie pro KdF vyráběla také firma Ambi But,

Akcie továrny VW byly prodávány ještě před jejím postavením těm, kteří si plánovali zakoupit automobil, byly tedy jakýmsi poukazem na auto. Těchto akcií v ceně 990 RM bylo prodáno 300 000 v celkové hodnotě 280 mil. RM. Někteří zájemci spořili 5 RM týdně. V roce 1938–39 bylo vyrobeno 210 civilních vozů KdF (VW – 60), které byly přiděleny stranickým funkcionářům. Válka ale odsunula výrobu osobního automobilu do pozadí, na podvozkových plošinách KdF VW 82 byly stavěny pouze vojenské vozy.

Po válce zůstala většina „poukazů“nerealizovaných, firma VW je uznala a dodala majitelům nového „brouka“ s příslušnou slevou.

KdF 82 (Kubelwagen – u nás zkráceně pojmenovaný „Kaďour“) je lehké terénní vozidlo, s pohonem 2 x 4 (zadní pohon), které patřílo k nejúspěšnějším vojenským vozům. Konstrukce Ferdinanda Porscheho předčila ostatní značky (BMW, Mercedes, Adler a další) a některými svými vlastnostmi předčila dokonce i svého amerického protivníka Jeep Willys.

Karoserie je samonosná na pomocném plošinovém rámu. Bylo vyrobeno asi 51 000 těchto vozidel různých verzí a traduje se, že průměrná životnost vozu na frontě byla počítána 3 dny. To představovalo nutnost výroby velkého počtu vozidel. S postupujícím zrychlováním produkce docházelo k mnoha zjednodušením, např. vaření blatníků ke karoserii a pododně.

Další verze, obojživelník, označená KdF 166 (Schwimmwagen – u nás s přezdívkou “Vodník”). Byla obdobné koncepce jako KdF 82, ale s pohonem 4 x 4, odlišnou karoserií bez dveří, přídavným sklopným lodním šroubem pro plavbu ve vodě. Byl vyráběn v letech 1942 – 1944 v celkovém počtu necelých 14300 ks.

  • Na podvozku typu KdF 166 “Vodníku” (4 x 4) bylo vyrobeno v letech 1941 – 1944 rovněž několik velitelských vozidel typu KdF 87 s upravenou karoserií budoucího „brouka“.
  • Na podvozku typu KdF 82 “Kaďoura“ (2 x 4) vznikl v malý počet verze označené KdF 82 E a KdF 92 SS, rovněž s upravenou karoserií budoucího „brouka“.

Celkem bylo vyrobeno asi 564 vojenských vozidel s karoserií „brouka“, zatímco civilních “brouků“ bylo za celou válku vyrobeno asi celkem 630 kusů

Za typ KdF 82 platila armáda částku 2780 RM, obouživelný KdF 166 stál 4 200 RM

gallery