V neděli 23.srpna jste mohli vidět naše veterány na oslavách 5.narozenin Olympie Olomouc.

 Ve dnech 16. - 19. července 2009 se uskutečnil 10. jubilejní ročník RETRO PRAGUE 2009.

Naše 2členná posádka se zúčastnila s vozem Mercedes Benz významné soutěže historických vozidel - AUTO ŠTANGL BOHEMIA RALLYE HISTORIC FIVA A. Tato akce je jako jediná u nás zařazena mezi 23 nejexkluzivnějších světových veterán-rallye.

 

Všechny dny probíhal souběžně s rallye doprovodný program. Návštěvníci Výstaviště Praha Holešovice měli možnost vidět mnoho zajímavých vozů na VETERAN SALONU. V pravém křídle Průmyslového paláce bylo vystaveno zhruba 100 exponátů restaurátorských dílen a sběratelů, mezi nimi také vůz Mercedes-Benz 320 B ze slatinického muzea. Expozici automobilu doplňovala vitrína se zajímavými materiály týkajících se vystaveného vozu – fotografie vystaveného vozu v nálezovém stavu a ve stavu po rekonstrukci, informace o technických údajích, texty o zajímavostech spojených s vozem, historická kniha o atentátu na Heidricha, jež byl ve stejném voze zavražděn. Průběžně byl promítán poutavý film s tematikou tohoto vozu.  

V tradičním závodě Auto Štangl Bohemia Rallye Historic se umístil náš vůz na první pozici ve své kategorii.

• Odkaz na stránkách Mercedes klubu.
• Odkaz na stránkách svetveteranu.cz.
• Odkaz na stránkách Auto Štangl

Na setkání muzeí 4. - 6. 7. 2008 ve francouzském městě Mulhouse obdrželo naše muzeum veteránů prestižní cenu Sdružení francouzských automobilových muzeí.

Muzeum veteránů ve Slatinicich navštívil ministr zemědělství Petr Gandalovič.

U kolébky značky BMW stojí několik mužů. Jsou to:

1. Gustav Otto, syn vynálezce benzínového motoru (Ottův motor), který roku 1911 založil Ottovy letecké závody

2. Karl Rapp, majitel továrny, vyrábějící letecké motory pro c.k. rakousko-uherskou armádu

3. Franz Josef Popp, muž, který přebíral motory pro armádu a posléze společník Karla Rappa. Narodil se ve Vídni a od 15 let žil v Brně, kde studoval a získal titul inženýra.

V roce 1916 tito tři pánové sloučili Rappovy a Ottovy závody do Bayerische Flugzeugwerke a v roce 1917 je přejmenovali na Bayerische Motorwerke – BMW. Motory BMW představovaly špičku tehdejší letecké techniky. S motorem BMW III létala tehdejší legenda „červený baron“ Manfred von Richthofen, který létal na proslulém červeném trojplošníku s černými znaky. Letadla s motory BMW vytvořila mnoho světových rekordů.

Továrna vyráběla také stabilní motory k pohonu strojů a posléze je používala i do svého prvního motocyklu, který se nazýval „Helios“.

Prvním sériově vyráběným motocyklem byl v roce 1923 BMW R 32. Šlo o revoluční konstrukci plochého dvouválce se spojkou a převodovkou v jednom bloku a přenosem hnací síly na zadní kolo hřídelem. Tato „bavorácká koncepce“ se používá u motocyklů BMW do současné doby. Motocykly BMW vyhrály šestidenní v roce 1926 a Tourist Trophy na ostrově Mann v roce 1939. Před válkou byly držiteli 206 rychlostních a světových rekordů.

Popp byl významný ekonom, který pro BMW koupil v roce 1926 automobilku DIXI v Eisenachu, a později i Brandenburské motorové závody v Berlíně, kde byl v roce 1939 vyroben první proudový letecký motor na světě. Majitelem automobilky DIXI byl Jakob Shapiro, ruský židovský exulant a bursovní makléř, který vlastnil v dobách své největší prosperity nejvíce akcií automobilového průmyslu v Německu. Po vlně krachů však emigroval z Německa do Francie.

Začátky působení automobilky poznamenala světová krize. Pop nabídl automobilku k odkoupení Henrymu Fordovi, ale ten odmítl a zakoupil areál v Kolíně nad Rýnem. Nebýt tedy odmítnutí Forda, svět by nepoznal automobily BMW.

Jednoduché vozy DIXI byly prodávány po převzetí značky pod názvem BMW DIXI. Šlo o první a nejmenší vozy značky BMW. Vycházely ze zakoupené licence malého lidového automobilu anglického výrobce Austin, typu Seven ( sedmička). Tento typ byl vyráběn a prodávan v Anglii od roku 1923. Později byly licence prodány do Německa (DIXI – BMW) a Francie (Rosengart). Vozítko bylo vyráběno i v Japonsku u firmy Datsun jako jejich první automobil, ale zde bylo vyráběno bez licenční smlouvy.

V pozdějších letech již byla uplatněna vlastní konstrukce podvozku s trubkovým rámem, převážně s dvoulitrovými, šestiválcovými motory, dělenou přední nápravou s příčným listovým pérem, dvěma kapalinovými tlumiči a hřebenovým řízením. Vedle zdařile tvarovaných vozů s uzavřenými karoseriemi i kabriolety se značka proslavila sportovními typy 315/1, 319/1, 327, 327/8 a 328. Typy 327 patří k nejelegantnějším předválečným karoseriím. Typ 328 byl mnoho let vyhledávaným sportovním automobilem, který bylo možno vidět ještě v 50. letech na „Ecce Homo“ ve Šternberku (závodník Sojka). Firma dodnes prosperuje a výrobní program tvoří automobily a motocykly s vyjímečně individuálním charakterem.

Někteří zástupci značky BMW:

Motocykl BMW R2, který byl vyráběn v letech 1931–36. Jedná se o jednoválcový dvěstěkubíkový čtyřdobý motocykl s třírychlostní převodovkou. Váží 110 kg a dosahuje rychlosti 95 km/h. Jde o nejmenší BMW motocykl. Ač s výkonem pouze 8 k, byl v roce 1936 držitelem světového rychlostního rekordu 246 km/h.

Motocykl BMW R 12 byl vyráběn v letech 1935–1942 a bylo ho vyrobeno 25 000 kusů. V roce 1935 stál 1 650 RM. Má dvouválcový čtyřdobý motor „boxer“ o objemu 750 ccm a výkonu 18 k s čtyřrychlostní převodovkou. Pohon zadního kola je hřídelem. Přední kolo je odpruženo, zadní nikoli. Rám je z lisovaných profilů. Tachometr je nepřímo osvětlený ve světlometu. Váha je 185 kg a maximální rychlost je 110 km/h. Byl vyráběn i ve vojenském provedení s postranním vozíkem.

Motocykl BMW R 66. Motor je dvouválcový čtyřtaktní boxer o obsahu 600 ccm. Výkon motoru je 30 k, celková hmotnost je 187 kg a motocykl dosahoval rychlosti 145 km/h. Pro svůj výkon byl motocykl často dodáván s postranním vozíkem. Rám je trubkový s teleskopicky odpruženým předním a zadním kolem. Motocykl byl vyráběn v letech 1938–41 a stál v sólo provedení 1 695 RM (kilo másla stálo 3,20 RM a pro porovnání 1 kg tohoto motocyklu asi 9 RM).

Automobil BMW 3/15 PS (DIXI) DA4. Jde o čtyřválcový automobil, který byl vyráběn od roku 1931 do roku 1932. Byl dodáván se čtyřmístnou uzavřená karoserie, jako dvou i čtyřmístný otevřený vůz a vzácně v provedení dvoumístného kupé. Tomuto typu karoserie se říkalo „business coupe“. Bylo určeno pro obchodního cestujícího a jeho zákazníka. Malý prostor vylučoval zněužití firemního vozu pro rodinné účely. Objem motoru je 750 ccm, brzdy jsou mechanické na všechna kola. Přední i zadní náprava je odpružená listovými péry. Hmotnost vozu je 480 kg a maximální rychlost 75 km/h. Jde o tzv. lidové vozidlo s jednoduchou konstrukcí. Tehdejší reklamní slogan říkal, že auto „je zevnitř vetší nežli zvenku“. Jeho prodejní cena byla 2 500 RM, tedy jen o něco vyšší než u dvouválcových motocklů a třikrát nižší než cena šestiválcového Mercedesu Stuttgart. Tyto vozy byly známé bočním „prosakováním“ vody za deště, neboť dveře nejsou utěsněné oproti karoserii. Sportovní verze tohoto automobilu se prodávala za 3 100 RM pod označením BMW 3 / 15 PS Wartburg a vyhrála v roce 1930 svou třídu v Rallye Monte Carlo.

Automobil BMW 335 je největší, nejsilnější a poslední předválečný typ BMW. Vozy byly vyráběny od roku 1939. Pouze první část produkce do května 1939 byla určena pro prodej, od května 39 byly všechny vozy odebrány státem a používány v diplomatických službách a pro vyšší hodnostáře miniasterstev. Ve velké oblibě měl tento vůz ministr propagandy Goebels, který ho velmi rád sám řídil. Vozy byly vybaveny řadovým šestiválcovým motorem o objemu 3 500 ccm, výkonu 90 koní a maximální rychlostí 150 km/h. Rám je oproti dvoulitrovým chasis prodloužen o 114 mm, což dovolilo dostatečně zvětšit motorový prostor. Zadní náprava je tuhá, odpružená dvěma torsními tyčemi rovnoběžně uloženými s podélnou osou vozu, přední náprava je řešena typicky jedním listovým pérem, kyvnými rameny a kapalinovými tlumiči. Řízení je hřebenové. Hmotnost vozu je 1 300 Kg. Pro vozy 335 jsou typické zadní držáky přídavného kufru, příčné žebrování kapoty s ozdobnými lištami a velké, plně zapuštěné reflektory. Pořizovací cena byla 9 000 RM (pneumatiky nebyly zahrnuty v ceně automobilu, objednavatel si je, z důvodu špatného zásobování za války, musel obstarat sám). Vozy byly převážně v provedení čtyřdvéřové limuzíny, v menším počtu byly dodávány dvou a čtyřdvéřové kabriolety. Velmi ceněné jsou automobily zhotovené na zakázku renomovanými karosářskými firmami. Vozidel typu 335 bylo vyrobeno 415 ks. Z tohoto počtu bylo dvou a čtyřdvéřových kabrioletů celkově 118. Dochovaly se ojediněle a automobil vystavený v našem muzeu patří k velmi sběratelsky ceněným exponátům.

Vývoj “lidového automobilu” Volkskwagen (VW).

Ferdinand Porsche (1875 Vratislavice u Liberce – 1951 Stuttgartu) byl vynikající konstruktér, který se proslavil konstrukcemi vysocevýkonných závodních automobilů – pro Mercedes Benz 1923 –1932 kompresorové osmiválce SS, SSK, závodní vůz pro Targa Florio, pro Autounion v roce 1934 závodní monopost revoluční konstrukce s motorem uprostřed. Jeho práce byla zaměřena i na konstrukci „lidového vozu“ (1921 – 22 vyvinul u Austro – Daimleru vozidlo – “ Sascha ”, v letech 1926–28 pro Mercedes Benz typy W02, W15, v roce 1833 Projekt 32 pro firmu NSU). V roce 1934 se setkali s Hitlerem. Porozuměli si v Hitlerové vizi lidového vozu (Volkswagen – VW), která se objevila i v materiálech ministerstva dopravy a propagandy:

Lidový vůz měl mít délku 4 metry a následující parametry:

1. průměrná spotřeba ne větší 8 l / 100 km

2. trvalá cestovní rychlost 100 km/h

3. vzduchem chlazený, aby v zimě nezamrzala voda

4. cena maximálně 1000 RM (cena motocyklu BMW byla 1600 RM)

5. místa pro 3 dospělé a jedno dítě

6. dostatečný úložný prostor

7. možnost vojenského využití

Byli s Hitlerem pravděpodobně v přátelském vztahu. Traduje se, že jednou pozval Porsche Hitlera na večeři slovy „Nechal jsem vám buřta a trochu piva. Přijde Vám to vhod?“.
Při jedné cestě na ruskou frontu vzal Hitler do letadla Porscheho místo jednoho ze svých generálů. Komentoval to slovy „generálů mám hodně, Porscheho pouze jednoho“.

V roce 1934 podepsal Porsche s Říšským automobilovým svazem kontrakt na „motorizaci německého národa na podkladě kolektivní práce s využitím nejlepší vůle.

V roce 1936 navštívil Porsche USA, kde studoval „hromanou výrobu“ automobilů.

Státem byla plánovaná roční produkce 300 000 – 500 000 vozů. Aby splnil náročné zadání, zkoušel Porsche dvoudobé i čtyřdobé motory, dvou, tří i čtyřválce, řadové i s protilehlými válci. Výsledný motor VW 82 byl vzduchem chlazený čtyřdobý čtyřválec, umístěný za zadní nápravou. Koncepce byla jen s nepatrnými obměnami používána po celou dobu výroby oblíbeného VW Brouk do roku 2003. V souvislosti s touto koncepcí se mluví o přátelství Porscheho a Hanse Ledwinky, šéfkontruktéra Tatry Kopřivnice. Faktem zůstává, že vozy VW, vyvíjené v letech 1934–36, se tvarem podobají prototypu lidového vozidla Tatry V 570 (první Tatra s motorem vzadu – dvouválcový, plochý, vzduchem chlazený motor o objemu válců 854 ccm, již v té době hřebenové řízení) z roku 1932 – 1933, postaveného podle návrhu Hanse Ledwinky. Ten se zabýval konstrukcí lidového vozidla v Tatře již od roku 1920.

Firma Škoda Maladá Boleslav v roce 1932 předvedla prototypy lidových vozidel typ Š 932 (vyrobené ve dvou kusech), stejné koncepce – motor vzadu, plochý, čtyřválcový, o objemu 1500 ccm, chlazený vzduchem, který se přední části rovněž značně podobal budoucímu vozidlu VW Brouk a Mercedes-Benz 130 H.

V roce 1938 A. Hilter položil základní kámen továrny VW. Ta měla produkovat vozy KdF. Zkratka „KdF“ Kraft durch Freude (radostí k síle) byla zkratkou sociálního programu, který byl velmi široký a stal se nástrojem propagandy. Zahrnoval plnou zaměstnanost, sportovní vyžití, rekreace, automobil pro každého atd. Karoserie pro KdF vyráběla také firma Ambi But,

Akcie továrny VW byly prodávány ještě před jejím postavením těm, kteří si plánovali zakoupit automobil, byly tedy jakýmsi poukazem na auto. Těchto akcií v ceně 990 RM bylo prodáno 300 000 v celkové hodnotě 280 mil. RM. Někteří zájemci spořili 5 RM týdně. V roce 1938–39 bylo vyrobeno 210 civilních vozů KdF (VW – 60), které byly přiděleny stranickým funkcionářům. Válka ale odsunula výrobu osobního automobilu do pozadí, na podvozkových plošinách KdF VW 82 byly stavěny pouze vojenské vozy.

Po válce zůstala většina „poukazů“nerealizovaných, firma VW je uznala a dodala majitelům nového „brouka“ s příslušnou slevou.

KdF 82 (Kubelwagen – u nás zkráceně pojmenovaný „Kaďour“) je lehké terénní vozidlo, s pohonem 2 x 4 (zadní pohon), které patřílo k nejúspěšnějším vojenským vozům. Konstrukce Ferdinanda Porscheho předčila ostatní značky (BMW, Mercedes, Adler a další) a některými svými vlastnostmi předčila dokonce i svého amerického protivníka Jeep Willys.

Karoserie je samonosná na pomocném plošinovém rámu. Bylo vyrobeno asi 51 000 těchto vozidel různých verzí a traduje se, že průměrná životnost vozu na frontě byla počítána 3 dny. To představovalo nutnost výroby velkého počtu vozidel. S postupujícím zrychlováním produkce docházelo k mnoha zjednodušením, např. vaření blatníků ke karoserii a pododně.

Další verze, obojživelník, označená KdF 166 (Schwimmwagen – u nás s přezdívkou “Vodník”). Byla obdobné koncepce jako KdF 82, ale s pohonem 4 x 4, odlišnou karoserií bez dveří, přídavným sklopným lodním šroubem pro plavbu ve vodě. Byl vyráběn v letech 1942 – 1944 v celkovém počtu necelých 14300 ks.

• Na podvozku typu KdF 166 “Vodníku” (4 x 4) bylo vyrobeno v letech 1941 – 1944 rovněž několik velitelských vozidel typu KdF 87 s upravenou karoserií budoucího „brouka“.
• Na podvozku typu KdF 82 “Kaďoura“ (2 x 4) vznikl v malý počet verze označené KdF 82 E a KdF 92 SS, rovněž s upravenou karoserií budoucího „brouka“.

Celkem bylo vyrobeno asi 564 vojenských vozidel s karoserií „brouka“, zatímco civilních “brouků“ bylo za celou válku vyrobeno asi celkem 630 kusů

Za typ KdF 82 platila armáda částku 2780 RM, obouživelný KdF 166 stál 4 200 RM

 Foto: letecký snímek budovy

Adresa: 783 42 Slatinice 2

49º 33‘ 42‘‘ S

17º 05‘ 51‘‘ V

Mapka:

 Projížďka veteránem je neopakovatelným zážitkem. Ucítíte při jízdě vůni lesa, žhavost polí se zrajícím obilím i vítr ve vlasech. Vžijete se do pocitů hvězd filmového plátna z filmů pro pamětníky i vašich pradědečků a prababiček. Můžeme Vás zavést k hradům (Bouzov, Šternberk, Úsov) nebo zámkům (Tovačov, Náměšť, Čechy pod Kosířem) či uspořádat piknik v parku.

Zajistíme Vám dobové oblečení.

Pro zájemce lze zajistit:

• pronájem 1–4 veteránů pro svatby (mimo zimní období)

• vyjížďky veteránem (pouze při pěkném počasí)

• pronájem veterána pro soutěže v ČR i zahraničí

• pronájem veteránů pro propagaci firmy

Propagační jízda veteránů.

Cesta k prvnímu automobilu - historie vozů Mercedes Benz

Nejvýznačnější německou značkou, a současně jednou z nejvýznamnějších značek světa je Mercedes Benz. Je to především proto, že automobilka, která postavila první automobil, se věnuje výrobě kvalitních vozidel všech kategorií při zachování průběžné a výrobní návaznosti.

 Vývoj spalovacího motoru.

Prvnímu automobilu však nezbytně předcházel vývoj spalovacího motoru. Ten byl v podobě čtyřdobého zážehového motoru v roce 1876 vyvíjen společně německým inženýrem Nikolausem Augustem Ottou (1832 - 1891) a E. Langenem (1833 - 1895). V cizině se dodnes používá termín Ottův motor, stejně jako je obvyklé říkat vznětovému (naftovému) motoru Dieselův motor podle jeho vynálezce Rudolfa Diesela (1858 - 1913), který ho vyvinul v roce 1892.

A opět to byla firma Daimler-Benz, která byla průkopníkem zavádění dieselových motorů do osobních automobilů. Prvním osobním automobilem s dieslovým motorem byl Mercedes Benz 260 vyrobený roku 1936.

Karl Friedrich Benz, otec prvního automobilu, žil v letech 1844-1929. Narodil se v Karlsruhe a po studiích pracoval jako zámečník, a později jako konstruktér, v Mannheimu. Později mu tchán zařídil malou dílnu, která dobře prosperovala výrobou lisů tabáku a výrobou telefonních přístrojů. Benz se take podílel na šíření parních a plynových motorů. Po menším výbuchu, který byl způsoben nedodržením bezpečnostních předpisů, zanevřel na plynové motory a vydal se na cestu zdokonalení motorů s vnitřním spalováním. Zkoušel různé směsy petroleje, destilátů a svítiplynu. Poněvadž čtyřdobý motor byl patentově chráněný, věnoval se motoru dvoudobému. Založil několik společností a dosáhl produkce až 800 stabilních motorů měsíčně (stabilní motory byly používány k pohonu strojů, k výrobě elektřiny atd.).

Myšlenka samohybného vozu mu však nedala spát. V těch letech se v Anglii a Francii začaly objevovat první parní automobily. Byly však robusní a prakticky omezeně využitelné. První myšlenku, čtyřkolový kočár se spalovacím motorem, nedokázal realizovat, protože neměl spolehlivý systém řízení předních kol. Proto postavil první vůz „tříkolový”. Pro vůz použil malý, čtyřdobý, vodou chlazený vysokootáčkový jednoválcový motor s vysokonapěťovou zapalovací cívkou (Ottův motor). Benz byl po určitou dobu zaměstnán i u firmy OTTO. První zkušební jízdy uskutečnil na továrním dvoře v roce 1885 a od 29. ledna roku 1886 byl vůz patentově chráněn.

První dálkovou jízdu automobilu - Benzovy tříkolky - vykonala žena. Berta Benzová, jeho manželka, se svými dvěma syny jela bez vědomí manžela do 100 km vzdáleného města na návštěvu babičky. Cestu absolvovala bez velkých technických problémů (bylo pouze nutno vyměnit kožené obložení brzdových špalíků). Problém byl během cesty s opatřováním paliva - benzinu. Ten byl v té době k dostání pouze v lékárnách a v drogériích.

Následoval vývoj řízení, převodovek, kol, karburátorů motorů, pneumatik a dalšího automobilového příslušenství. V mnohých oblastech je prvenství Karla Benze nezpochybnitelné (plovák karburátoru, víceválcový motor a další). Pomáhají mu, nebo pod jeho vedením vyrůstají, i jiní průkopníci a pozdější zakladatelé dalších německých automobilek (Horch, Maybach).

V roce 1900 prodala firma Benz 603 vozů a stala se největší světovou automobilkou. V době krize, v roce 1926, došlo ke sloučení s firmou Daimler a firemní logo Benz bylo rozšířeno na dodnes užívané Mercedes Benz.

Gottlieb Daimler (1834-1900) postavil svůj první automobil ve stejné době jako Carl Benz. Oba se navzájem neznali, ani nevěděli o záměrech toho druhého. Společně s konstruktérem Maybachem (později vyráběl luxusní vozy Maybach) pracovali ve skleníku Daimlerovy vily, který je zachován dodnes v lázních Cannstatt, předměstí tehdejšího Stuttgartu. Zdokonalovali benzínový motor, který byl čtyřdobý, jednoválcový o objemu 176 ccm a výkonu 0,25 k. (I Daimler pracoval v minulosti u konstruktéra Otta). Podle vzhledu tohoto motoru a protáhlého tvaru se mu říkalo „Stojací hodiny”. První vozidlo s tímto motorem bylo vlastně dvoukolka, tedy první motocykl (reitwagen = běžecký vůz, jednostopé vozidlo s motorem). Daimler s Maybachem využili spalovací motor nejen pro pohon automobilu, ale také pro pohon lodí (první motorová loď s benzínovým motorem na světě se jmenovala Nektar - podle řeky protékající Stuttgartem) a vzducholodí (Zeppelin).

V roce 1886 konstruoval Daimler již čtyřkolový automobil (podle jeho podobnosti s kočáry se nazýval motorový kočár - Motorkusche nabo Motorwagen). Daimler založil v několika zemích továrny na výrobu motorů, které dodával i jiným automobilkám (Peugeot). Daimler založil jeden podnik v Anglii, kde tato značka existuje dodnes a podobně je známá i firma Ausro-Daimler v Rakousku. V roce 1897 zakoupil ve Stuttgartu /Unterturkheim/ velký pozemek a postavil zde továrnu na výrobu automobilů. Některé z původních budov zde stojí doposud a vyrábí se zde motory Daimler Benz. Před tímto továrním areálem bylo v roce 2006 otevřeno zcela nové reprezentačně pojaté museum automobilů Mercedes společnosti Daimler-Benz.

Jelínek od Uherského Brodu a jméno Mercedes

Dalším významným mužem v historii vozů Mercedes Benz byl Emil Jelinek (1853-1917), který se narodil jako syn rabína od Uherského Brodu. Později se stal Rakousko-Uherským generálním konzulem v Nice, prodejcem automobilů a také automobilovým závodníkem. Závodů se zúčastňoval pod pseudonymem „Pan Mercedes”, což bylo jméno jeho prvorozené dcery. Zakoupil od Daimlera 36 vozů, které Maybach konstrukčně zdokonalil podle jeho požadavků. V té době to bylamcelá čtvrtina produkce celé Daimlerovy továrny. Vozy prodával opět pod značkou „Mercedes”. Toto jméno si dal patentovat, a po výrazném obchodním úspěchu se stal generálním zástupcem firmy. Od roku 1905 je používána značka „Mercedes” pro celou produkci Daimlera.

Současný znak Mercedesu se používá od roku 1926 a sestává ze jména „Mercedes” (jméno dcery prodejce Jelinka), jména „Benz” (konstruktér prvního automobilu na světě) a třícípé hvězdy (znak Daimlera, který znamená: naše motory budou vládnout „ve vzduchu” - horní cíp, „na vodě” i „na zemi” - dva spodní cípy).

 Vozy Mercedes Benz patří k tradičně prestižním a spolehlivým automobilům nejen v oblasti osobní dopravy, ale pokrývájí celou šíři současné automobilové produkce (užitkové vozy, autobusy, speciální automobily - např. Papamobil - automobil pro papeže a jiné vládní či diplomatické vozy). Značka Mercedes si vede velmi dobře i v nejprestižnější třídě závodních automobilů F1.

Éra „kočárů” z přelomu století byla u firmy Benz i Daimler vystřídána produkcí silných a robustních automobilů, určených pro malou skupinku dobře situovaných zákazníků.

 30. léta, kategorie vozů střední střídy

Mercedes-Benz 200 (8/38 PS, W02) a Typ Stuttgart 260, (10/50 PS, W11) 1926-1933

Prvním vozem Mercedes Benz, vyráběným seriově po sloučení obou automobilek, byl typ Mercedes-Benz 8/38 PS s továrním označením W 02. Vyráběl se od roku 1926 do roku 1933 s motorem o objemu 2 000 ccm i se silnějším motorem 2600 ccm (W11). Bylo vyrobeno přes 20 000 automobilů včetně malých nákladních aut a bojových vozidel (W11L). Rám byl z lisovaných U profilů a obě tuhé nápravy byly odpružený podélnými listovými péry. Mechanické brzdy působily na všechna kola. Šlo o první vozidlo střední třídy firmy Mercedes Benz po sloučení ob ou firem. Relativně příznivá byla i cena od 6 000 do 9 500 RM (předchozí malosériové vozy se 4 a 6 litrovými motory stály 14 - 28 000 RM - říšských marek). I přesto byly o něco dražší než vozy konkurenčních značek (Opel, Adler a Ford), které však předčily svou spolehlivostí. Dlouhé roky byl Mercedes Benz Stuttgart 200 prodejně nejúspěšnějším typem Mercedesu. Na vývoji tohoto vozu se podílel i Ferdinand Porsche. Od roku 1930 měl tento automobil i poloautomatické řazení s předvolbou 4. rychlosti (mezi 3. a 4. rychlostí se předvolila rychlost - bez vypnutí spojky a rychlost se automaticky přeřadila při povolení plynového pedálu). Vůz se dodával s dřevěnými nebo plechovými špicemi kol. Vyráběl se ve všech provedeních osobního automobilu (kabriolet A, B, C, D, limuzína, phaeton i pullmann), jako vojenské terénní vozidlo i jako malé užitkové vozidlo. Automobil byl s oblibou používán též jako taxi.

Typy karoserií:

• Limuzína je dvou nebo čtyřdvéřová, čtyř nebo vícemístná karoserie s pevnou střechou. Horní část střechy někdy byla zhotovena z umělé kůže s isolačními vrstvami, které v létě bránily přehřívání interiéru. Všechny vozy byly vybaveny stavitelným výklopným čelním oknem, což umožňovalo bezprůvanové větrání.
• Pullman-limuzína prodloužená karoserie čtyřdvéřová, šesti - sedmimístná, doplněná dělící stěnou za řidičem
• Roadster je dvoumístný sportovní automobil s malými dveřmi usnadňujícími nastupování nebo zcela bez dveří, pouze se sníženou linií karoserie v místě nastupování. Přední okno se dá sklopit na kapotu, aby nezvyšovalo odpor vzduchu. Byl vyráběn pouze v malých seriích a mnohdy individuálně karosován renomovanými karosářskými firmami (např. Reuter-Stuttgart, Graber, Sodomka-Vysoké Mýto).
• Kabriolet A (na normálním nebo prodlouženém podvozku) je sportovní dvoudvéřová dvousedadlová karoserie se sklopnou střechou. Většinou jde o luxusní malosériové provedení s koženým čalouněním a s mnoha doplňky na přání zákazníka. Kufr i střecha bývají splývavé, přední blatníky spojené se stupačkami a aerodynamicky tvarované. Za předními sedadly bývá u některých automobilů umístěna nouzová sedačka pro dalšího spolucestujícího. U jiného typu karoserie je tato sedačka přístupná až po otevření kufru (tzv. sedátko pro tchýni).
• Kabriolet B (dlouhé provedení) je dvoudvéřová čtyřmístná karoserie s čtyřmi postranními stahovacími okny. Jde většinou o luxusní reprezentační vůz.
• Kabriolet C (krátké provedení) je dvoudvéřové čtyřsedadlové kabrio pouze se dvěma postranními okny dveří.
• Kabriolet D je čtyřdvéřový čtyřmístný
• Kabriolet F je čtyřdvéřový šesti-sedmimístný
• Tourenwagen ( faeton ) je otevřená čtyř až sedmimístná dvou nebo čtyřdvéřová karoserie se skládací jednoduchou plátěnou střechou a okny, která se vsazují do dveří

Mercedes Benz 170 (W15) šestiválcový se vyráběl od roku 1931 do roku 1935. Byl pokračovatelem vozů střední třídy s prodejními cenami od 4 do 6 000 RM. Vůz byl navržen konstruktérskou dvojcí Ferdinand Porsche/Hans Niebel, dvěma muži s českými kořeny. Má lichoběžníkový rám podvozku s podélníky obdelníkového průřezu, dělená přední náprava je odpružena dvěma listovými příčnými péry s pákovými kapalinovými tlumiči, zadní náprava je výkyvná s dvojici vinutých pružin a s dvěma hydraulickými tlumiči. Brzdy jsou kapalinové jednookruhové na všechna kola. Ruční brzda je mechanická. Šestiválcový motor má 32 koní. Vozy měly standardně zámek řízení. Vyráběly se většinou v provedení čtyřdvéřové limuzíny a C kabrioletu, který byl velmi oblíbený. Dvoumístné karoserie roadster a A kabriolet byly vyjímečné a dražší. Vyhledávané byly i užitkové vozy stavěné na tomto podvozku.

Mercedes Benz 200 (W21) byl přímým, ale větším pokračovatelem předchozího typu co se týká konstrukce a typu Stuttgart, pokud jde o objem motoru. Byl vyráběn od roku 1933 do roku 1937. Byl určen pro střední třídu zákazníků, což se odrazilo na nabídce druhů karoserií. Mimo krátké podvozky s dvoumístnými sportovními vozy A a C kabrioletu a roadsteru se začala vyrábět i prodloužená verse podvozku s rozvorem přes 3 metry, která umožňovala konstrukci pohodlných čtyřmístných limuzín a komfortních B kabrioletů. U tohoto typu již lze vidět více luxusních prvků, jako je bohatší obložení interiéru dřevem, dřevěná palubní deska, objemnější zavazadlový prostor s možností zakoupení speciálních kufrů zhotovených na míru a další. Dvě náhradní kola byla přemístěna do předních blatníků, což umožnilo zvětšení zavazadlového prostoru.

Luxusní charakter vozu měla podtrhnout i skutečnost, že nebyly dodávány verse taxi a užitkové vozy.

Technicky se typ 200 neliší od předchozího typu, kromě silnějšího motoru o výkonu 40 k. Karoserie se samozřejmě vyvíjí a to dokonce i mezi jednotlivými roky výroby. Typ 200 je popisován jako zamilováníhodný, i při příznivé ceně, která nepřevyšovala cenu Stuttgartu. Karosérie s prodlouženými podvozky byly velmi oblíbené. Jako do prvního osobního vozu na světě se do nich v roce 1936 začal montovat naftový motor o objemu 2 600 ccm. V tomto provedení jsou známy nejvíce šestimístné limuzíny, které byly používány jako taxi.

Prodloužením rámu a nadstandardní vybavení karoserií zvýšilo váhu vozu natolik, že dvoulitrové motory se staly pro vůz s prodlouženým rámem málo výkonné. Proto nebyla produkce tohoto vozu velká, bylo vyrobeno pouze 4 100 vozů, takže jsou sběratelsky vzácné. Motor byl brzy nahrazen silnější verzí o objemu 2 300 ccm. Tento silnější vůz MB 230 - W143, byl vyroben v počtu přesahujícím 15 000 kusů. Jeho inovovaná verse s páteřovým rámem z oválných profilů (W 153) se vyráběla i po válce

Merceces Benz 130 H/170H Mercedes Benz s motorem vzadu

Koncepce lidového vozu (VolksWagen) byla státní zakázkou, o kterou usilovali všechny automobilky. Podmínkou byla délka 4 m, rychlost 100 km/h, motor za zadní nápravou, minimálně třímístná karoserie, a cena, která byla srovnatelná s cenami lepších motocyklů (990 RM).

Motor vzadu (Heckmotor - tedy označení H u vozů Mercedes Benz), byl slibný i pro vývoj karoserií s proudnicovými, splývavými liniemi (německy Stromlinien Karoserie). Ty umožňovaly menší odpor vzduchu, tím vyšší rychlost a tedy lepší využítí při jízdách na nově budovaných dálnicích v Německu. V roce 1936 firma Mercedes představila, jako první automobilka, vozy podobné koncepce jako VW (V1, V2, V3), které byly vyvinuty do typu 130 H a následný typ 170 H. Některé prototypy Volkswagenu (KdF) byly rovněž vyrobeny ve vývojových dílnách Daimler-Benz.

Mercedes Benz 130 H, je jedním z prvních seriově vyráběných automobilů na světě s motorem vzadu. Byl vyráběn od roku 1934 do roku 1936. Má čtyřválcový řadový vodou chlazený čtyřdobý motor o objemu 1299 ccm a výkonu 26 k. Motor je za zadní nápravou a převodovka před ní. Brzdy jsou kapalinové na všechna kola. Hmotnost vozu byla 980 kg.

Mercedes Benz 290 (W18) a 320 (W142)

Typy Mercedes Benz 290 a 320 byly pokračovateli konstrukce Mercedes Benz 200, ale větších rozměrů a objemu motoru. Byly vyráběny od roku 1932 do roku 1936 (MB 290) a od roku 1937 do roku 1940 (MB 320). Zachovaly si ocelový rám z uzavřených nosníků obdélníkového průřezu. Odlišná je konstrukce přední nápravy, kde je vyšší hmotnost motoru kompenzována kyvnými rameny s vinutými pružinami místo horního listového péra. Hlavní změnou je větší objemu motoru 2900/3200 ccm a později až 3 400 ccm. Šlo o luxusní vozidla, vyráběná většinou po objednání s mnoha luxusními prvky. U těchto typů lze vidět velkou variabilitu, způsobenou rozličnými požadavky zákazníků. Vozy byly určeny pro vyšší společenskou třídu s cenami od 10 000 do 15 000 RM, tedy s téměř dvojnásobnou cenou v porovníní s vozy MB 200. Na normálním podvozku se vyráběl sportovní kabriolet a kupé, na prodlouženém podvozku již celá paleta karoserií včetně přehlídkového kabrioletu F. Tyto prostorné, dobře odpérované pohodlné vozy byly určeny na dlouhé trasy a vysoká rychlost vyžadovala jízdu po kvalitních přímých úsecích. Byla to doba budování prvních dálnic. Vzhledem k výkonu 80k byly podvozky používány take ke stavbě sanitek nebo vojenských vozů.

Speciálně upravený Mercedes Benz 320 byl ve 30.letech minulého století jedním z prvních “Papamobilů”. 

Smutně proslulým se stal Mercedes Benz 320 kabriolet B, ve kterém seděl 27. 5. 1942, v době atentátu, zastupující říšský protektor Reinhard Heyndrich. Atentát provedli v Praze - Kobylisích českoslovenští parašutisté Josef Gabčik a Jan Kubiš, členové skupiny Antropoid, vysazezené na území protektorátu z anglického bombardéru. Heyndrich nezemřel ihned, ale za týdenna infekci, kterou způsobily žíně sedadel, zavlečené do těla střepinou granátu, který vybuchl vně vozu. Oba, spolu s dalšími vojáky skupiny Silver A a Silver B, zemřeli v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze dne 18. 6. 1942.

Nejslavnější érou předválečné produkce Mercedesu jsou bezesporu vozy Mercedes Benz 500 K, 540 K a 770. Jde o objemově největší předválečné typy. Všechny byly luxusní, vyráběné dle individuálních požadavků, některé z nich byly v pozdější době i opancéřované. Měly osmiválcové motory, které dávaly při zapojeném kompresoru výkon 160 k a 180 k u typů 500 a 540 a 230 k u typu 770. S tímto největším přeplňovaným motorem však byly dodávány pouze velké přehlídkové a pancéřované vozy.

V renovovaném statku z roku 1850 v lázeňské obci Slatinice v Olomouckém kraji najdete historii, relaxaci, sport, zábavu i poznání. Na ploše 400 m² najdete sbírku starých automobilů a motocyklů (Mercedes Benz, BMW, KdF), převážně z 30 let minulého století a množství dobových artefaktů.

 Upoutá vás kulisa dobové Olomouce, autodílna s benzínovou pumpou ze začátku 20. století i venkovská stodola s veteránem „uloženým“ pod slámou a obklopeným zemědělským nářadím našich dědů. Ve vitrínách naleznete modely aut, historické nářadí i ukázky staré automobilové techniky.

Audiovizuální program o více než 6ti hodinách vás seznámí s vývojem automobilismu (a značky Mercedes Benz).

Muzeum a jeho exponáty nejsou typickým muzeem, ale živým organizmem. Automobily a motocykly vystavené v muzeu jsou pojízdné nebo se opravují, aby plně pojízdné byly. Omlouváme se, pokud právě při Vaší návštěvě bude automobil u opraváře, na soutěži veteránů či právě poveze šťastnou nevěstu vstříc její zářivé budoucnosti.

 Pilířem sbírky je kolekce Mercedes Benz 200 W 21 z období 1933–1936. Jde o neucelenější kolekci automobilů této výrobní řady na světě, s téměř kompletní ukázkou nabídky různých typů karoserií (kabriolet A, B, C, roadster, limuzína).

 Nejvzácnějším exemplářem je Mercedes Benz 200 cabrio B, který je v majetku jedné rodiny od zakoupení v roce 1936. Automobil sleduje historii této rodiny a ta je často velmi dramatická (II. světová válka, znárodnění 1948, období socialismu, obnovení kapitalismu 1989, záplavy 1997).

Značka Mercedes Benz je zastoupena i staršími exempláři W 02 a W11 Stuttgart a luxusními vozy Mercedes Benz 320 W 142.

Mercedes Benz 320 cabriolet B je automobil shodný s vozem, ve kterém 27. 5. 1942, v době atentátu, seděl zastupující říšský protektor Reinhard Heyndrich.

Pozoruhodné a vzácné jsou automobily Mercedes Benz 130 H a 170 H. Jde o konstrukce automobilu s motorem vzadu, kterým automobilka soutěžila o státní zakázku na výrobu „lidového vozidla“.

Nedávnou současnost automobilky Daimler Benz můžete obdivovat na elegantním typu 190 SL z roku 1962.

Značku BMW zastupují proslulé motocykly BMW R2 a R12. BMW motocykly s protilehlými válci a převodem hnací síly na zadní kolo kardanovou hřídelí se vyrábí dodnes.

V expozici najdete jeden z prvních a současně nejmenších automobilů továrny BMW – licenčně vyráběný BMW DIXI a současně největší a poslední předválečný vůz BMW 335 – takzvaný dálniční kurýr.

Značka VW je zastoupena vojenským vozem KdF 82 z roku 1940. Jde o konstrukci rodáka z Liberce Ferdinanda Porscheho.

Civilní verze tohoto automobilu – VW „Brouk“ se stala nejprodávanějším civilním vozem na světě.